Jak si správně zatopit v kamnech?

10 tipů, aby vám doma oheň dobře praskal

 

Se zatápěním je to trochu jako se zavazováním tkaniček nebo s čištěním zubů – kdybyste začali svému prošedivělému sousedovi líčit, že oheň v kamnech rozdělává celý život špatně, vzájemným vztahům tím zrovna neprospějete. Zatopit v kamnech, kotli nebo krbu „přece umí každý“. Tato činnost je nicméně brána za tak samozřejmou, že při ní se stejnou samozřejmostí přebíráme chyby, jež jsme okoukali od svých rodičů či všemožně po okolí. Když tyto chyby eliminujeme, projeví se to na komfortu bydlení, stavu kamen, spotřebě dřeva – a radost z toho bude mít i příroda.

 

1. Čistota půl zdraví

Snadno a rychle zapálený oheň vyžaduje v prvé řadě dobře připravené podmínky. Než začnete, vyneste popelník (v případě bezroštových kamen přebytečný popel) na kompost. Topíte-li pravidelně, jednou za rok nezapomeňte kamna a komín vyčistit od sazí. Pokud používáte smolnaté dřevo, například borové nebo smrkové, pak ještě častěji. Nejenže kamna lépe potáhnou, budou i více hřát. Stačí jen pár milimetrů sazí a výhřevnost rázem klesá o desítky procent – teplo z ohně zbytečně putuje komínem ven místo toho, aby vyhřívalo váš domov.

 

2. Odpadky prosím ne…

Kolik tepla ze dřeva získáte, závisí na řadě okolností. Některé parametry nelze změnit ze dne na den – účinnost spalování, výhřevnost celé topné soustavy (například její schopnost akumulace tepla), kvalitu konstrukčního provedení… Mnohé lze zato vylepšit poměrně snadno. Například efektivním způsobem přikládání anebo vhodnou volbou paliva.

Leckdo dává do kamen takřka vše, co mu přijde pod ruku. Kromě dřeva a briket například piliny, lakované desky, papír a všemožný další – více či méně spalitelný – odpad. Nehledě na dopad na okolní přírodu, zplodiny z takovéto koláže mohou zásadně škodit vašemu zdraví. Navíc rychle zanášejí celý topný systém a ani výsledná výhřevnost většinou nebývá bůhvíjaká. Nedosti na tom, vzniklý popel nelze použít na zahrádku.

 

3. Suché hoří lépe

Nejdůležitějším parametrem dřeva není jeho typ – z jakého stromu pochází –, avšak míra jeho prosušenosti. Moderní topidla bývají dimenzována na dříví, které obsahuje méně než 20 % zbytkové vlhkosti. Při venkovním sušení (pochopitelně se zakrytím proti dešti a sněhu) takové dříví získáte přibližně po dvou letech od pokácení; u měkkého dříví může být tato doba kratší. Celý proces se dá o něco uspíšit, když sušíte dřevo na pořádně prosluněném místě, nařezané a naštípané. Z prosušeného dřeva získáte přibližně třikrát více energie než z čerstvého.

 

4. Tvrdé neznamená automaticky lepší

Obecně se soudívá, že dříví z buku nebo dubu je na topení lepší než dříví měkké. Výhřevnost kilogramu dřeva je přitom u každého druhu stromu přibližně stejná – při 20% zbytkové vlhkosti činí přibližně 4 kWh. Měkčí dřevo má nicméně menší hustotu, je ho proto třeba větší objem. Rovněž je nutné častěji přikládat, protože smrk, bříza či topol hoří rychleji.

Měkké dřevo má ovšem i své výhody. Lépe se s ním – zejména se smrkovým – zatápí a rychleji rozehřeje kamna. Hodí se na vedlejší sezónu, kdy není potřeba topit „naplno“. A většinou jej také zvládnete pořídit levněji.

 

5. Odměřte si dávku dříví

Přiznejte se, kdo z vás si pořádně přečetl návod od vlastních kamen, kotle či krbu? Informace v něm obsažené jsou přitom docela podstatné. Díky nim si například můžete spočítat, kolik dřeva je pro optimální fungování vaší topné soustavy potřeba. Když ho ládujete dovnitř víc, zbytečně plýtváte a dlouhodobým přetápěním se navíc kamnům výrazně zkracuje životnost.

Po jak velké dávce dříví sáhnout, lze snadno zjistit s pomocí následujícího vzorce:

množství prosušeného dřeva na hodinu topení = nominální hodinový výkon topné soustavy / 4 kWh / účinnost topné soustavy

Například pro krbová kamna o výkonu 8 kW a účinností 70 % to znamená necelé 3 kg dřeva na hodinu. Důležitou roli ve vaší rozvaze může hrát také velikost spalovací komory. Zatímco do krbových kamen se často vejde dávka jen na dvě hodiny, akumulační pec pojme i 15 kg dřeva naráz, žár z ohně zužitkuje lépe, hřeje mnoho hodin a jen malé množství tepla vyletí ven komínem.

Další dříví přikládejte až poté, co prvotní dávka – přibližně po hodině či dvou – dohořívá a zbývají jen žhavé, „tlející“ uhlíky. U akumulačních pecí nepřikládáte vůbec; oheň zkrátka rozděláte za půlden či den znovu.

 

6. Podpalujte od špičky

Způsobů, jak naskládat dřevo do topné komory, je celá řada a každý z nás má „ten svůj nejlepší“. Ačkoliv si většina lidí zvykla zapalovat dříví odspodu („bottom up“), zejména pro moderní zařízení platí, že efektivnější cestou je zapálit oheň svrchu („top down“). Rychleji se rozehřeje komín, dřevo se efektivněji spaluje a hoří déle. Nadto vzniká menší množství sazí, popela i škodlivých plynů, což je dobře nejen pro přírodu, ale i pro čistotu topného systému.

 

7. Dříví neskládejte halabala

Nezávisle na konkrétním způsobu kladení dříví platí při zapalování svrchu v zásadě stejné pravidlo jako u klasické pagody. Dolů se kladou největší kusy, na ně menší a nahoru se umístí drobná polínka z měkkého dřeva, případně kusy nalámaných pilinových briket. Do horní vrstvy se zasune i podpalovač.

Mějte na paměti, že dřevo nehoří samo o sobě, ale v reakci se vzduchem. Nejlépe se ohni daří, když vzduch může obtékat dřevo ze všech stran. Nezapomeňte proto skládat pagodu tak, aby se jednotlivá polínka navzájem dotýkala co nejmenší plochou a existoval kolem nich dostatek volného prostoru.

 

8. Nezapomeňte na vzduch

Jednu z nejčastějších chyb při topení představuje nedostatečně zajištěný přívod vzduchu. Dřevo přitom zužitkujete nejlépe, když jsou plameny silné – čím vyšší teplota a lepší spalovací proces, tím více tepla získáte. Tehdy také vzniká minimum škodlivých plynů a nečistot.

Kyslíku je v každé fázi hoření potřeba různé množství – při roztápění, kdy je spalovací proces „líný“, nejvíce. Otevřete proto všechny přívody vzduchu a máte-li, pak i komínovou klapku. Pokud je váš dům dobře zaizolován, otevřete také okno a vypněte digestoř, ať nevznikne podtlak a kouř tak odchází, kudy má.

 

9. Použijte ekologický podpalovač

Způsobů, jak zapálit dříví či pilinové brikety, je celá řada. Existuje „skautský“ pomocí třísek a březové kůry, „tradiční“ pomocí papíru, „moderní“ pomocí tuhého či tekutého PePa anebo „na divoko“ pomocí trojkombinace PET láhev, vyjetý olej a piliny.

Každý má své nevýhody. Skautský vyžaduje čas a trpělivost, jež se v každodenním provozu hledají stěží. Papír je zase plný tiskařských barev, takže příliš nehoří, vzniká z něj velké množství popela a větší kusy dřeva od něj beztak nechytnou. PePo je vyrobeno z ropných produktů, leckomu kouř z něj zapáchá a nadto není dvakrát zdravý. A při aplikaci „českých briket“ za vámi dříve či později přijdou buď sousedi, nebo rovnou policie…

Ekologický podpalovač PODPAL, vyrobený ze dřeva a parafínu, zato zapálí rovnou menší polínka, hoří stálým a výrazným plamenem po několik minut a kouř z něj příjemně voní.

 

10. Zapalte oheň!

Poslední krok je snadný a jistě se na něj těšíte ze všeho nejvíc: Zapalte podpalovač a zavřete dvířka! Někdy se může stát, že komínu chvíli trvá, než se dostatečně zahřeje a začne táhnout. Tehdy pomůže, když pomalu a mírně – ať kouř nevnikne do místnosti – pootevřete vstupní dvířka.

 

Vojtěch Pelikán